Kromě velkých zoologických zahrad, jejichž zřizovatelem bývají města, najdeme v Česku i spoustu menších, které vybudovali soukromí chovatelé. Jak s nadsázkou říkají, nejdřív jim pro vlastní potěchu přibývala zvířata, pak zvědavci, kteří se na ně jezdili dívat, až najednou zjistili, že mají zoo. Často fungují jako rodinné podniky, kde je každá ruka dobrá.

Ředitel Zoo Chleby René Franěk a jeho žena Alena u výběhu se dvěma lvími samci. Foto: Milan Malíček, Právo

Lepší prohlídku zoologické zahrady než s jejím ředitelem si člověk nemůže přát. Až na to, že René Franěk cestou neustále řeší menší i větší úkoly. Tamhle sebere obal od sušenky, jinde odkopne dva kameny z chodníku. Pak si postěžuje, že noční liják vymlel na cestách strouhy, a přemýšlí, jak to opravit. „Hned po té oslavě se do toho musíme pustit,“ oznamuje jednomu ze zaměstnanců.

Tou oslavou má na mysli výročí 25 let, kdy v Chlebech na Nymbursku svou zoologickou zahradu otevřel.

V obci s necelou pětistovkou obyvatel se tehdy naskytl objekt bývalé fary s přilehlým pozemkem. „Dnes bych vybral jiné místo,“ přemítá šedesátiletý ředitel s ohledem na to, že jiné, podle něj i výrazně kvalitativně horší zahrady, těží z atraktivnějších lokalit.

Na druhou stranu se tu setkal s pochopením sousedů i samosprávy a během let si mezi návštěvníky vybudoval skvělou pověst.

Na netradičním místě u kostela s hřbitovem našli svůj domov třeba klokani, nanduové, což jsou jihoameričtí příbuzní pštrosa, nebo asi nejvzácnější zdejší obyvatelé – primáti druhu langur duk, jež se chlebské zahradě jako první na světě podařilo rozmnožit.

Na pětihektarovém pozemku, který k původní malé zoo přibyl před deseti lety, je ještě dost místa a René Franěk hýří nápady, čím jej zaplnit. „Tady bude biotop poušť. Velbloudy už máme, dál tam budou třeba džejrani,“ jmenuje druh gazely žijící v Asii a pak se otočí na druhou stranu.

„Tamhle bude biotop hory, kde postavíme kýčovité čínské městečko – modré střechy, červené sloupy, žluté okapy. Žít tam budou třeba sněžní levharti nebo červené pandy.“

Všechno sami, bez dotací

K založení zoo jako by byl René Franěk předurčen. „Už jako dítě jsem si na koberci udělal kruh z provázku, do toho jsem dal jedinou figurku zvířete, kterou jsem měl, ostatní jsem vystřihával z papíru, a stavěl jsem zoo.“

Později vystudoval Fakultu stavební ČVUT v Praze, k níž přidal ještě zoologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kterou ale podle svých slov nemohl z politických důvodů dokončit.

Každopádně si lze jen stěží představit obory, které by budoucí ředitel zoo zužitkoval lépe. V 90. letech se živil odchovem a prodejem zvířat, především papoušků, a jak sám říká, nejlepší „špeky“ si nechával. „Vztah ke zvířatům mi zůstal. První rande v zoo, žádost o ruku v zoo…“

Založení vlastní zahrady se proto ukázalo jako logický krok. Dříve žil v Kralupech nad Vltavou, poté v Úvalech, a jak se jeho kolekce převážně ptáků rozrůstala, čím dál víc lidí nakukovalo přes plot a prosili, aby mohli dovnitř.

„Když vám najednou přijede pět neohlášených autobusů, tak víte, že máte zoo,“ komentuje to s nadsázkou.

Přechod ze soukromého chovu nebyl podle jeho slov tak zlomový, neboť ještě před tím, než v roce 2004 začalo ministerstvo životního prostředí vydávat licence k provozování, byly podmínky nastaveny velmi volně.

Nejmenší plazi či bezobratlí našli v Chlebech místo v teráriích ve výukovém Mendelově ekologickém centru, na které je ředitel obzvlášť pyšný. Naopak mezi největší, návštěvnicky nejvděčnější druhy patří dva lví samci – berberský a jihoafrický – nebo rodinka medvědů ušatých.

„Mládě dokáže zařvat jako tyranosaurus tak, že když jste u něj blízko, tak byste se po…,“ popisuje ředitel.

Roztomilí medvídci, ale také silné šelmy. Medvědi ušatí jsou lákadlem Zoo Chleby.

„Sami jsme si ho vyprojektovali, dozorovali, zaplatili a vyhráli jsme s ním stavbu roku mezi zoologickými zahradami,“ chlubí se René Franěk, jenž na začátku vytyčil zahradě koncepci biotopů vody, pouště a savany, které se drží a podle níž vybírá vhodné druhy zvířat.

Na medvědinci upoutá i cedulka, hrdě oznamující, že vznikl bez dotací Evropské unie. Zoo Chleby jakožto obecně prospěšná společnost je živa především ze vstupného a sponzorských darů typu adopce zvířete.

Nakrmit jeřáby a spát

Ředitel má vyhraněný názor na řadu témat, ať je to politika, nebo úroveň některých jiných tuzemských zoo, ale zároveň oplývá svérázným humorem, jemuž jsou vystaveni i návštěvníci.

Na vyhlídce nad výběhem medvědů je před skopičinami varuje snímkem z jakési zoo, kde medvěd drží v tlapách zakrváceného člověka. Zavěšené paroží, pod něž je možné si stoupnout, nazývá fotokoutkem pro muže. Ve starém džípu, z jehož sedadel se dají pozorovat lvi, se po stisknutí tlačítka spustí nahraný řev krále zvířat.

„To byste viděl, jak odtamtud děti utíkají,“ směje se. Vše korunuje nápis babybox na „schránce“, kterou se vhazuje krmení do výběhu lvů.

Mohlo by se zdát, že René Franěk děti nemá rád, ale opak je pravda. Pro lidská mláďata je Zoo Chleby ráj. Denně sem proudí autobusy se školkami a školami, v den reportáže jich už hodinu po otevření stálo na parkovišti šest.

Sám ředitel předal geny pěti potomkům, z toho dva nejmladší, které má se současnou manželkou, v zoo vypomáhají. Dceři je devatenáct, synovi patnáct.

„Většinou pracují brigádně v pokladně, občas mi pomůžou se zvířaty. Dcera půjde na ekonomku, to se taky může v zoo hodit, ale uvidíme, ještě je brzo,“ říká Alena Fraňková, která sem nastoupila na samém počátku, stala se hlavní zooložkou a později manželkou ředitele.

Na rameni jí při rozhovoru sedí Aruška, papoušek druhu Ara ararauna, která ji vnímá jako svého druha. „Vydrží tam sedět tak dvě tři hodiny denně,“ prozrazuje.

Zoologická zahrada budí představu takřka nonstop provozu. „Ale když je hezké počasí, nehrozí třeba bouřky, tak se dá říct, že ten den i někdy večer skončí,“ usmívá se Alena Fraňková. „Nedávno se nám ale narodili jeřábi, tak končíme třeba až v půl deváté, protože je ještě večer chodíme krmit.“

Zdroj: https://www.novinky.cz/zena/styl/clanek/splnili-si-sve-sny-maji-vlastni-zoo-40402553