Rozhovor s ředitelem ZOO

Pane Fraňku, co je Vaší profesí?

Jsem ředitelem ZOO Chleby. Vystudoval jsem stavební fakultu ČVUT a pak k tomu ještě mimořádně přírodovědu. Již během studií  jsem založil rodinu a musel se proto řádně ohánět. Od čtyř ráno jsem jako popelář  jezdil na KUKA voze, abych se vůbec mohl v 8  hodin posadit do školní lavice.

Každopádně si lze jen stěží představit obory, které bych dnes zužitkoval lépe.

Mám celkem 5 dětí ze dvou vrhů a dělají mi radost. A miluji svoji ženu, je strašně hodná a pracovitá a bez ní bych Zoo sám nikdy nepostavil.

Jaké byly začátky?

Už jako dítě jsem si na koberci provázkem vytyčil svou první zoologickou zahradu a do té jsem dal jedinou figurku zvířete, kterou jsem měl, ostatní jsem si vytrhal z papíru a snil. S chovem zvířat jsem pak začal již v předškolním věku.

V mládí jsem chodil na rande s holkama do Zoo, v Zoo jsem zažádal i o ruku. Svatba byla samozřejmě také v Zoo. Takže založit středočeskou Zoo mi bylo asi předurčeno.

Co obnáší vybudování renomované zoologické zahrady?

Když se mi kolekce zvířat rozrostla tak, že k nám začaly jezdit výpravy v autobusech, zjistil jsem, že mám skutečně zoo. Ale pro renomé zoo je třeba jednak chovatelských úspěchů – např. my máme první odchov na světě, dva první odchovy v Evropě a zhruba dvacet prvních odchovů v ČR – jednak aktivního členství v profesních organizacích: jsme členy Unie českých a slovenských zoologických zahrad a Euroasijské regionální asociace zoologických zahrad a akvárií.

Jak se to dá všechno dohromady stihnout?

Nejen to. V začátcích jsem vstával ve 4, abych stihl nakrmit a obstarat zvířata, a chodil spát po večerníčku, abych ráno vstal. Ještě, že se brzy zapojila nadšená zooložka, kterou jsem si později – jak jinak – vzal za manželku. Jak se zoo postupně rozrůstala, bylo nutné vybudovat kvalitní kolektiv lidí. To trvalo řadu let a nervy u toho tekly proudem. Práce kolem zvířat i kolem návštěvníků bylo čím dál tím víc a často se o mě pokoušelo zoufalství: nemohu přece všechno zvládnout sám s manželkou! A na schopné a spolehlivé lidi ne a ne v potřebném počtu narazit. Tak tohle už je naštěstí minulostí. Zoo má skvělý tým, na který jsem po právu hrdý.  

Takže diplom stavebního inženýra jste definitivně zamknul do šuplíku?

Naopak. Stavíme prakticky nepřetržitě. Komfortní zázemí pro návštěvníky, plnohodnotné pavilony, relaxační a herní prvky, parkové úpravy. Studie nejprve dlouho zrají v mé hlavě, pak si pavilony sám vyprojektuji, sám si je oddozoruji (a také si je sám zaplatím). Těší mne, že se stavby návštěvníkům líbí. Jeden náš pavilon vyhrál soutěž Stavba roku.  

Nedávno jsem našel 10 let starou fotografii, na které bylo jen pole. Zdá se neuvěřitelné, co jsme dokázali za těch deset let vybudovat.

Co Vaše rodina?

Naše rodina pochází z našeho bývalého území, z Podkarpatské Rusi, a byla extrémně chudá. Matka vyrůstala v chudobinci, což byla jedna místnost, uprostřed kamna a v každém rohu bydlela jiná rodina. Byl jsem jedináček a byl na mě vyvíjen velký tlak, abych se učil a někam to dotáhl. A jelikož rodiče při prověrkách řekli, že nesouhlasí se vstupem vojsk v šedesátém osmém, mohl jsem na gympl zapomenout a horko těžko mi bylo dovoleno jít studovat techniku. Jsem první v rodině s vysokoškolským vzděláním.

Víte, celá má rodina se těšila, že budu úspěšný stavitel, a že když půjdou po Praze, uvidí ty veliké billboardy a na nich nápis „ Zde staví“ a „hlavní stavbyvedoucí je ing. R. Franěk“. A moc šťastní z toho, že chovám zvířata, opravdu nebyli. Ale když jsem vyhrál Stavbu roku, byli spokojeni. A moje manželka je vystudovaný zoolog, ale zejména taková zvířecí „máma“. Zvířata jí milují tak moc, že někdy až žárlím J

Navštěvuje Vaši zoo hodně lidí?

Ve Středočeském kraji jsme se umístili v návštěvnosti nejvýznamnějších turistických cílů jako je např. Karlštejn či Kutná Hora na desátém místě! Přitom naše obec má jen na 4OO obyvatel a nejezdí do ní ani vlak. Naše ambice je umístit se brzy do pátého místa.

Lidem se naše Zoo líbí a rádi se do ní vracejí. Návštěvníci u nás přistupují na podobnou hru jako v divadle: že se na chvíli ocitli v poušti či pralese. Koncepce Zoo je dělení na biotopy: biotop voda, les, poušť, hory a savana. Do každého biotopu komponujeme stavební etnoprvky , tedy stavby jako v africké savaně, sibiřské tajze či horách Sečuánu. Lidé se tak na chvíli mohou ocitnout např. v Kambodži v chrámu Angkor Vat.

Chystáte nějaké novinky?

Letos  stavíme nový pavilon zeber a prasat savanových. A pro nejmenší návštěvníky stavíme Palačinkárnu!

Máte vůbec čas na nějaké koníčky?

V mládí jsem hodně rybařil a rád čtu. A tak jako někdo miluje sledovat sport, tak u mě je to politika. Sám jsem v komunální politice strávil 12 let. A nyní mně kolegové sami navrhli, abych kandidoval na senátora, čehož si velmi vážím.

Zdá se, že jste si za ty roky stihnul zvyknout na venkovský život…

Vidíte, takhle by mě to nenapadlo říct. Ale je fakt, že specifika venkova vnímám už jako insider. Čtvrtstoletí zážitků a zkušeností z pozice vesničana, ředitele zoo i několikaletého zastupitele obce mi dalo docela jiné oči.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.